Fyzioterapie jako standard ve sportovní přípravě mladých talentovaných volejbalistek

Sportovní příprava družstev Volejbalové akademie MUNI SPORT není jen o samotném volejbalovém tréninku. Je to také kombinace atletiky, gymnastiky a plavání. To už je známá věc. Ale navíc naše hráčky mají ve své sportovní přípravě zařazenou i fyzioterapii – přesněji pravidelné kompenzační cvičení s případnou další fyzioterapeutickou péčí. O naše hráčky se v této oblasti stará Adéla Zatloukalová, mladá fyzioterapeutka, která svoji práci vnímá jako poslání.

Kdo je Adéla Zatloukalová?

Jsem dětská fyzioterapeutka, jsem také milovník sportu a mimo jiné mám v péči družstva holek Volejbalové akademie MUNI SPORT.

Vždy jsi se chtěla věnovat práci fyzioterapeuta?

Začalo to tím, že jsem chtěla být dětská lékařka, medicína nevyšla, tak se ze mě stala dětská fyzioterapeutka. Rozhodně jsem, ale přesvědčená, že to byla správná volba, zajímavější a aktivnější cesta. Strávím tak s pacienty více času a je to i dobré pro mě, protože je moje práce aktivní a ne sedavá. Každopádně svoji práci zbožňuju.

Pracuješ na volné noze, nebo hájíš barvy nějakého zdravotnického zařízení?

Pracuji v ambulanci Reha Bystrc. Jsem tam velmi spokojená, máme fajn kolektiv, podporují mě ve vzdělávání a dávají mi prostor v realizaci toho, co si myslím, že je optimální v léčbě. Na naší pobočce v Brně – Kamechy se věnujeme hlavně dětem. Kolega pracuje hlavně s miminky a já kromě dětí pokročilejšího věku už i od něj nějaké malinké děti přebírám. Další rok mě totiž, čeká kurz Vojtovy metody.

Tvůj šéf o tobě říká, že neustále vymýšlíš nové věci a projekty. Co tě žene dopředu?

Je to moje chuť vědět víc, vzdělávat se, zdokonalovat se a zlepšovat v tom co dělám. Ráda pomáhám lidem a není pro mě nikdy nic lepšího než slyšet od dítěte, že je cvičení se mnou baví. Navázat vztah je v tomto oboru také důležité.  Chci se věnovat dětem všech věkových kategorií, od těch nejmenších až po ty největší děti, sportovci nesportovci, ráda pomůžu všem, kdo pomoc chtějí.

Fyzioterapie je hodně široký obor. Máš nějaký vzor, který ti určuje směr a zaměření?

Základem české rehabilitace je určitě prof. Pavel Kolář. Jeho koncept je jednoduše uchopitelný jak pro mě, tak i pro pacienta. Nejvíc jsem se zatím určitě naučila od svých spolupracovníků a mých spolužáků, protože jsme stále v kontaktu, sdílíme zkušenosti z praxe.

Máš tedy nějakou specializaci?

Úplnou specializaci jsem si asi ještě úplně nenašla. Mám ale hodně ráda třeba skoliózy – to jsem ale řekla hrozně. 😊 Ale to mě baví řešit. Zároveň jsem také ambasadorkou projektu Zachraň koleno. Takže i kolena jsou téma, kterému se věnuji o něco více.

Co práce fyzioterapeuta obsahuje? Myslíš, že si všichni dovedou úplně přesně vybavit náplň tvé práce.

Vím, že jsou různé pohledy na svět fyzioterapie. Hodně záleží i na pacientech jako takových. U dětských pacientů, se kterými se setkávám nejčastěji, si rodiče kolikrát myslí, že to není úplně důležité. V drtivé většině je to přesně naopak. Mojí prací je hlavně vést děti k pohybu, optimalizovat různé dysbalance, zlepšit držení těla, snížit bolesti a dostat pacienty zpátky do jejich života a k jejich koníčkům.

Co nějaká diagnostika?

Určitě, i diagnostika, abych přišla na problém. Kolikrát se mi stane, že mi lékaři pošlou pacienta s něčím, ale problém je úplně někde jinde. Všechno v těle souvisí se vším, primární problém nemusí být ten nejvíc zjevný.

Takže je to s lékaři komplikovanější, protože daný problém nemají přesně definovaný?

S lékaři tvoříme tým, ovšem někdy to přehání s tím, jak pacientům omezí život například při sportu. Někdy si neuvědomují, jak je problém vlastně závažný. Stává se, že mám pacienta, kterého lékař pošle na fyzioterapii s „banalitou“, ale problém je mnohem vážnější, než jak se na první pohled zdálo. Nebo tomu bývá i naopak. Ovšem nikdy to není jen tak, lékaři mají své způsoby diagnostiky a naše práce by se bez nich neobešla. Rentgenové vidění jsem se ještě nezvládla naučit :D.

Co by si laik měl představit pod pojmem sportovní fyzioterapie?

Z mého pohledu je to hlavně o kompenzacích a návratů sportovce co nejrychleji a nejlépe do tréninkového procesu. Sport je o výkonu a fyzioterapie o návratu do kvalitního života. Když to propojíme máme sportovní fyzioterapii. Záleží na sportovcích jako takových, a i jejich trenérech. Každý sportovec je jiný, každý v něčem specifický. Dobré je i vědět, co se děje na trénincích. Každý trénink by měl být založen na výkonu, posílení, ale i flexibilitě a samozřejmě sportu jako takovému. Každý sport má svá specifika, které musíme podporovat, ale také je mojí prací dostat tělo sportovce i do co nejlepší kondice ne jenom kvůli sportu, ale i pro život jako takový. Pro život bez bolesti a bez obtíží. 

Co vše obnáší tvoje práce u sportovního týmu?

Kompenzace, kompenzace, kompenzace… 😊 Hlavně ale je potřeba zjistit kde je problém a potom vědět, co která holka potřebuje individuálně. Každý člověk ať už sportovec, nebo nesportovec potřebuje jinou péči.

To je ale prevence, ale co když se něco stane?

Vždy je potřeba řešit nějaký klid a následně zvyšovat zátěž společně s doporučenými rehabilitačními cvičeními až do plného zapojení. Já jsem vždy ten, kdo rozhodne, zda se sportovec může či nemůže zapojit do tréninku.

V čem je sportovní fyzioterapie jiná, než ta běžná?

Nemyslím si, že je sportovní fyzioterapie jiná než běžná. Je to především o přístupu samotného fyzioterapeuta. Ikdyž ke mně přijde dítě, které není sportovec, tak prvky cvičení mohou být hodně podobné, nebo stejné. Ale rozdíl může být například v tom, že místo odporové gumy bude používat pětikilovou činku. Záleží vždy na konkrétním člověku a jeho vlastním přístupu. Od toho se odvíjí celý proces.

Proč má smysl pracovat z pohledu fyzioterapeutky už i s hráčkami od cca 11 let? Ve Volejbalové akademii MUNI SPORT jsou to mladší holky U14 (od 11 let).

Hlavně u děvčat bývá hlavní problém během vývoje. A s tím jsou potom spojené další okolnosti – např. hormonální důsledky, psychické okolnosti, náhlý nárůst svalové hmoty, růst do výšky a další  – tělo potom může reagovat nepřiměřeně. Je potřeba to včas podchytit a zjistit, zda je ve vývoji nějaká nerovnováha. Řešením, ale není zavřít holky doma ať nedělají nic a omezovat je ve všech tzv. kritických aktivitách. Každou dysbalanci je možné řešit vhodným postupem, a to platí ve všech případech.

 

Jaká zranění jsou ve volejbalu nejčastější? Je možné jim předcházet?

Ve volejbalu u holek jsou to především kotníky, a to mě hodně překvapilo. Rozhodně to souvisí s dopady a hypermobilitou. A když se takové zranění stane jednou, je potřeba to více zaléčit. Potom to bývají kolena z podobných důvodů a samozřejmě ramena. Těmto zraněním se určitě dá předcházet, správným cvičením, posilováním, správnou výživou. Samotný problém v drtivé většině případů není jen o tom konkrétním zranění, ale o celkovém řešení např. držení těla, mobility, stability, motoriky.

Jak vypadá proces návratu hráčky do tréninkového a zápasového režimu?

Když jsou to úrazy lehčího charakteru, na začátek doporučuji klid, jednoduše ledování a následně postupně progresivní zatěžování. Záleží i na tom, co je v hlavě hráčky. Je důležité znát osobnost pacienta. Někteří do toho potom skočí po hlavě, někteří se odváží do zátěže později. Určitě ale nemá smysl se po lehčím zraněním zbytečně zbavovat pohybu a fyzické zátěže, nebo ji nějak zbytečně oddalovat.

Znamená zranění automaticky výpadek z tréninku?

To rozhodně ne. Vždy záleží na osobnosti sportovce. Setkávám se často s tím, že úraz není vážný, ale hlava nedokáže pustit do zátěže. V ten moment může hlava velet, pozor, budu opatrnější, potřebuji dlouhodobý klid. Zranění automaticky neznamená měsíční výpadek, ale ani to neznamená okamžité naskočení zpět do procesu. Je potřeba vždy řešit akutní fázi. Následně už lze ve většině případů obnovit trénink a nastavit ho adekvátně zranění – problém je noha, tak lze trénovat ruce, nebo tělo. Když je špatné rameno, je možné posilovat nohy. Alfou a omegou je osobnost sportovce.

Musí být fyzioterapeut i psycholog?

Ve většině případů jsem mnohem víc psycholog. Je důležité navázat kontakt a když si se sportovcem, případně rodičem nesednu, tak bude práce pasivní a nebude to fungovat. Není možné to potom lámat přes koleno.

Dodržují pacienti to, co jim řekneš? Poznáš, když to tak není?

Někdo dodržuje, někdo ne. Někdo se přizná že necvičil, někdo mlží… Vždy to ale poznám podle progresu. Posun je vždy vidět a není to žádné kouzlo.

Co tě na tvé práci baví a co tě naopak štve?

Na mé práci mě baví práce s lidmi, ale také mě štve práce s lidmi. Což tak má asi každá práce s lidmi. Někdy je to fajn, jindy je to zase trochu na moji trpělivost. Jsem ráda, když mě pacient rád vidí, když přijde na cvičení a baví ho to, zlepšuje se jeho stav, postavení je lepší apod. Ale je tam potom i ta druhá stránka, když se někomu nechce, má špatný den rodič, nebo i dítě a potom je ta spolupráce těžší a těžko se vůbec někam dostáváme.

Posunula se fyzioterapie kupředu oproti minulým letům a je na ni dneska kladen větší důraz?

Jednoznačně. Už i rodiče si více všímají, že např. rameno je výš, nebo že kotníky padají… Lékaři jsou ochotni častěji posílat pacienty na fyzioterapii a jsou tomu otevřenější třeba i preventivně. Více vnímají, co jim rodiče a pacienti říkají, jak se cítí.

Nemůže to být třeba i tak, aby rodiče spíš odbyli, poslali je na fyzioterapii a měli klid?

Záleží na situaci. Je to tak půl na půl. Měla jsem případ, kdy maminka šla k lékaři několikrát a až po x-té návštěvě dítě poslali na fyzioterapii. Ale doba je opravdu jiná, děti mají méně pohybu, sedí víc doma s „hrbem na zádech“ a víc se to na nich podepisuje. Na druhou stranu bez správných cvičení a kompenzací ani sport na vysoké úrovni neznamená, že bude mít sportovec tělo v pořádku. Tělo sportovce je stroj, který musí pracovat na plné obrátky, ale tak se musí umět vrátit do klidu a být bez bolesti.

V rámci VA MUNI SPORT se snažíme zraněním a bolístkám předcházet. Jsi nějak průběžně v kontaktu s trenéry a řešíte i prevenci?

Bez toho to nejde. Od začátku spolupráce mám přehled o všech hráčkách „U“ družstev a jsem schopná reagovat přesně podle potřeby. S paní doktorkou jsme na začátku provedli i komplexní specifické vyšetření pro každou hráčku, pomocí kterého můžeme sledovat i jejich progres, S trenéry a rodiči jsme stále v komunikaci a musíme být naladěni na stejnou vlnovou délku.

Děkuji za vyčerpávající rozhovor. Chtěla bys něco vzkázat všem sportovcům a případně i nesportovcům?

Všem vzkazuji cvičte, protahujte se, abyste potom nemuseli chodit na rehabilitace a tělo vás i v pozdější věku nebolelo. Vše děláte hlavně pro sebe.

#společně #respekt #munisport #univka